O nás

Tak co bych o nás pověděla.

Jsme trochu netradiční tým dvounožce a dvou čtyrnožců. 

Název vznikl z mé přezdívky Jannie, W značí počáteční písmeno Wincastera(mého koně) a A značí počáteční písmeno Ashiko.

 

 

Jak jsem přišla k Winkymu?

K Winkymu vedla dlouhá cesta, ale právě ta cesta je většinou největším pokladem.

Na koních jsem začala jezdit roku 2003 v jezdecké stáji JK Rpety.

Už rok po té mi maminka pořídila prvního poníka- Kryštůfka. Ale protože děti rostou, po 3 nádherných letech, plných vzpomínek jsme museli Kryštůfka prodat. Ještě před prodejem jsem už koukala po novém koníkovi.

Měla jsem několik priorit:

               1) Chci neobsednutého koně

               2) Chci koníka nezkaženého s charakterem

No a tak jsem koukala. Když jsem na něj narazila, byla jsem u kamarádky Jesiky.

Koukla jsem do Jezdectví, které bylo zrovna aktuální. Ale tam se mi nic nelíbilo. Tak jsem si půjčila starší číslo.

A tam to bylo - Psaný inzerát o 4-letém plavákovi, kříženci WPB a fjordhucula, neobsedlém s výškou 142cm.

Okamžitě jsem psala mamce: ,,Mami, mám ho!" Bylo mi tehdá 11let, takže mamka to brala s rezervou. Ale psala ať tam zkusím napsat. Tak jsem napsala a bohudíky!, mi odepsala paní, že ho ještě mají a odkud jsme. K naší možná smůle, možná štěstí jsme byli od nich daleko zhruba 100km, ale to nebyla překážka. I pro prvního poňďu jsme jeli přes 280km! A tak jsme dali vědět našemu kamarádovi, který se nabídl, že nám se vším pomůže.

Týden před odjezdem Kryštůka jsme se tedy jeli podívat přičemž pár fotek už jsme viděli. Nádherný plavý hřebec s úhořím pruhem a šibalským pohledem.

 

Na místě jsme se okamžitě s jeho chovateli seznámili a bylo vidět, že ho nechtějí dát, ale není pro něj čas...

Měl být pro jejich dceru, ale bohužel oba jsou velice pracovně vytížení. Šli jsme se tedy kouknout do stáje. A tam byl! S tím šibalským pohledem stál ve druhém boxu napravo. Vyvedli ho na chodbu a přivázali. Okamžitě jsme si rozuměli a já věděla, že to je ON.

Vzali jsme si ho na ohlávku a kamarád Láďa s ním zkoušel přirozenou komunikaci, kterou jsme chtěli využít i při obsedání a ježdění vůbec.

Když chovatelé viděli, že nám s ním má kdo pomoct a že je prostě..náš, řekli nám, co s koníkem původně zamýšleli a jaké by měl mít předpoklady. Prý před námi tam už někdo byl, ale ten ho chtěl zapřahnout. My nabídli tu nejlepší péči a lásku, vyjížďky a tůry, drezuru i skoky.

No, a týden po Kryštůfkově odjezdu, tedy 30.března 2007, k nám přijel ten nejúžasnější tvor a ten nejlepší kamarád.

 

Bohužel minulého roku došlo k rodinným komplikacím a tak jsme Winnýho přesunuli zase k chovatelce. Po celé 4roky, co jsem ho měli, jsme se s chovateli navštěvovali a ukazovali Winkyho pokroky. Teď musíme doufat, že se situace zlepší a že jednou, bude zase náš v plném slova smyslu.

Můžeme za ním pochopitelně kdykoliv, ale přece jen jet přes 100km je náročné. O prázdninách jsme byli na návštěvě a Winky mu to prospívá, když jsem si na něj zase po půl roce sedla, byl jako bychom spolu byli každý den, jako by to ani jinak nešlo..

Chybíš mi..

To byla jedna z fotek, která mě učarovala

Za kvalitu se omlouvám, ale není sken, tak jsem to musela nějak nafotit..

Jak jsem přišla k Ashince?

 

Když jsme měli Winkyho ustájeného krátce na Líšné, jeli jsme se podívat do vedlejšího města na závody.

Jezdili se tam parkury a drezura. Bylo tam několik známých, tak jsme spolu s kamarádem Láďou neodolali.

Když pak dojezdili závody a mělo přijít vyhodnocování, dívka, co jezdila na Čertovi(koník, kterého jezdila známá, ale půjčovala ho té známé) přišla k překážkám s černobílou liškou. Viděla jsem, jak si sama fena zaběhla pěkně parkur pro koně a najednou jsem věděla, že jednou ji budu mít taky.

Už ani nevím, jak jsem zjistila plemeno, ale vím, že ta slečna říkala, že si jí pořídila schválně ke koním a na sporty.

No, tak jsem začala roku 2007 toužit ještě po borderce! :-)

O 3 roky později jsem začala mít akutní chtíč po dalším příteli, protože nastalo mnoho změn, které měnili celou naší rodinu. Fenka, která k nám přišla teprve roku 2009, onemocněla rakovinou. Veterinářka nás zrovna moc nepotěšila. Řekla, že jí dává tak půl roku života.. A my věděli, že když nekoupíme dalšího psa, pak už nikdy žádného mít nebudeme. Dasty sice měla asi 11let, ale byla čiperná, chodila s bráchou běhat (tedy on jel v autě a ona běžela pěkně za ním...), chodila s ním do práce a bránila náš byteček i s námi proti zlým lidem. Zkrátka, bylo to těžké. A já začala koukat po inzerátech. Viděla jsem 6-ti měsíční borderku bez PP za 6tis. Na fórum jsem si ovšem nechala poradit a po té hledala borderku z chovné stanice. Měla jsem vyhlídnutou fenku Flashdance Alkyra, ale to bylo u Brna. A pak jsem uviděla tříbarevnýho, modrookého ďáblíka-Ashuli! Je z chovné stanice Sojčí pírko a ikdyž není úplně dle standardu (modré oko, menší)  já jí miluju a nikdy bych nevolila jinak. Zpočátku jsem měla výčitky, že jsem si to víc neprostudovala, ale když ona mě prostě učarovala tím modrým okem..

Tak jsem si ji rezervovala a pak pro ní jela, jakožto pro svůj dárek ke svátku od táty, na začátku května. Byla už maminky s bratříčkem Aryou a sestřičkou Aneek posledním štěndem. 2 štěňátka už byla prodáná a byla u svých páníčků. Shodou okolností, to bylo kousek od chovatelů Winkyho a tak jsme pro ní jeli s nimi, pobavili se s jejími chovateli a jeli zase zpátky. Potom pro nás jela kamarádka, chudák až v noci. A tak jsme domu dorazili po 1.hodině ráno, s Ashinkou na klínu a cestou nás ještě stihli zastavím policisté. Vzala jsem jí ještě radši na zahrádku a pak jsme šli hajat :-)

Řekla jsem si, že nebude pes gaučák, jako Dastynka, ale když mně jí bylo líto.. A tak máme dalšího gaučáka! :-)

Původně jsem po ní chtěla i štěňátka, ale po zjištění vad a epilepsie v rodokmenu, jsem si řekla, že jí jednou zajedu třeba do Belgie pro kamarádku či kamaráda :-)

Tak todle rozhodlo o Ashince :-)

 

Tímto článkem bych chtěla poděkovat

Především mamince - za její neunavitelnou snahu dopřát mi to, co ona mít nemohla a za nervy, které jsem jí musela občas působit (a ještě asi budu..)

Všem lidem, kteří mě kdy trénovali a provedli začátky i těmi dalšími roky, protože jinak bych nikdy nepřišla na to, jaké jsou různé styly učení

Láďovi, který mi byl obrovskou oporou a nejlepším přítelem a bez kterého bychom já a ani Winky nebyli takový, jací jsme

Janě, která nám dopřála tu nejúžasnější stáj

Páje, za její snahu pomoci nám když ostatní přestali

Lilce, Járovi a Lee, za všechno co pro nás kdy udělali ať šlo o Winkyho nebo cokoliv jiného

Gabrielovým, za úžasnou kamarádku

..a zkrátka všem, kteří mě nastartovali do života se zvířaty ať v dobrém, nebo špatném slova smyslu

Děkuji...

Janniewa