Dasty (AMSTAF)

Volající jméno: Dasty, Dášo

Matka: Neznámá

Otec: Neznámý

Datum narození: Neznámý, asi 1998-2000

Datum úmrtí: 13.1.2012

Barva: Žíhaná, hnědá

O Dastynce:

Když se k nám Dastynka dostala, měla za sebou spoustu věcí a radši snad ani nechceme vědět co...

Bylo jí asi 9let. Nedlouho po příjezdu měla zánět dělohy, přičemž už tehdy to bylo na krajíčku.

Jelikož šlo o našeho prvního psa, každý jí dal co mohl a ona si toho patřičně vážela. Mladší bratr po ní jako 3letý lezl, tahal za kdeco a ona se nehla. V rodině měl každý strach, protože šlo o bájné, médiemi předhazované nebezpečné tzv. ,,bojové plemeno". Ale jakmile jí viděl, strach ho přešel. Byla neskonale vděčná, věrná a nebyl důvod proč nebýt celá rodina šťastná. Zakrátko nám však veterinářka dala důvod mít strach.

Dastynce se objevila na mléčných žlázách bulka. Rakovina. Tehdy nám řekla, že to vyoperuje a dala bratrovi léky, aby mu aspoň trochu dala naději. Jenže mě a mamce řekla že není. Když se blížil konec předpokládaného konce(to zní asi blbě), padl na nás jakýsi mrak. Já iniciovala pořízení štěněte.

Jakmile jsme si štěně přivezli, začalo nové dobrodružství nejen pro nás, ale hlavně pro Dastynku. Byla agresivní na všechny psy, kromě jedné jorkšírské slečny. A tak jsme měli naději. Holky se spřátelili a Dastynce to muselo přidat minimálně rok života. Potom, když se jí udělaly další nádory ve větším množství, začalo být opravdu zle. Jeden z nádorů se jí otevřel a veta nám troch domlouvala a dala najevo, že bychom měli přemýšlet o utracení.

Přišlo další štěně, tentokrát amstafka a Dastynce zase svitlo. Nádor se jí už zahojil a ona blbnula se štěňaty.

Začátkem roku 2012 to už ovšem bylo hodně zlé. Nádorů přibývalo a my viděli, že veselé oči tprí. Přemlouvali jsme se strašně dlouho, ale dne 13.ledna k nám přijela veterinářka, aby poslala Dastynku na místo, kde se jednou setkáme.

Aksa(ml. amstaf), nechtěla veterinářku pustit dovnitř. Každý věděl co se děje. I Dastynka. Ta si poklidně ležela na své matračce, předtím se šla poslušně vyčůrat a tak bylo její trápení kolem 10. hodiny ranní ukončeno. Naše bylo ovšem rozdmýcháno do neuvěřitelných výšek.

Odešel věčný zachránce, věrný společník celé rodiny a bojovník, který s námi zůstane a jednou - jednou jí zase budeme mít.

Stále doufám, že se to nestalo. Že se vrátíš... Chybíš nám..

Děkujeme ti všichni za to, že jsi u nás mohla být po tu dobu, která by byla krátká, ikdyby to bylo na vždy.

Janniewa